matej.zelinka@gmail.com
+420 602 422 821
Žena se z práce vrátila pozdě, unavená a podrážděná. Hned za dvěřmi svého bytu zjistila, že na ni čeká její šestiletý syn.
16.09.2015 (07:00), Worky, Příběhy, komentováno 0×, zobrazeno 2046×
Syn: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
Máma: "Jistě, na copak?"
Syn: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?"
Máma: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?" Odpověděla žena nazlobeně.
Syn: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"
Máma: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu."
Syn: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou. "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Máma byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco těch 50 korun opravdu potřeboval. Moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela.
"Už spíš, synku?" Zeptala se. "Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec. "Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena. "Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."
Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl několik desetikorun. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. "Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?", zabručela matka. "Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec. "Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho o odpuštění.
Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme si protéci čas mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě "100 korun" s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin. Rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.
Diskuse pro článek Příběh k zamyšlení: Sto korun:
Přidat komentář: